Klinická perspektiva: Proč jsou akutní „pumpy“ mýtus, ale chronická intervence funguje

Spotřebitelský trh je posedlý akutní „před{0}}tréninkovou pumpou“-myšlenkou, že pití jedné dávky L-argininu okamžitě rozšíří krevní cévy. Z rigorózního farmakokinetického hlediska jde o fyziologické nedorozumění. Orálně podaný L-arginin podléhá masivnímu metabolismu prvního-průchodu prostřednictvím enzymuarginázave střevech a játrech. Masivní jednorázová dávka má často za následek rychlou degradaci a potenciální žaludeční potíže, spíše než maximální saturaci plazmy.

Skutečná terapeutická hodnota L-argininu jako potravinářské přídatné látky spočívá v dlouhodobém-chronickém podávání.Když je L-arginin začleněn do každodenních dietních protokolů (jako jsou obohacené ranní koktejly nebo každodenní kardiovaskulární lékařská jídla), působí jako trvalý substrát proendoteliální syntáza oxidu dusnatého (eNOS).

Kontinuální denní příjem postupně překonává degradaci arginázy a chronicky zvyšuje systémové hladiny oxidu dusnatého (NO). Po dobu 4-až{5}}8 týdnů tato vazodilatace v ustáleném stavu aktivně obnovuje elasticitu endotelu, snižuje tuhost tepen u stárnoucí populace a poskytuje stálou podporu jater urychlením odstraňování amoniaku prostřednictvím cyklu močoviny. Formulátoři musí produkty L-argininu umístit jako každodenní metabolické základy, nikoli jako akutní stimulanty.